Rubrika: Moje cesta
-
Dva domovy
Když se dnes ohlédnu zpátky, dochází mi, jak dlouhou cestu jsem vlastně ušla. Už je to téměř dvacet let. Dvacet let života v jiné zemi, hledání, učení i zvykání si. A dnes si říkám, že žiju vlastně dva životy. Ten první zůstal tam, kde jsem se narodila. Tam mám kořeny. Tam je kus mě, který…
-
Ne každý vás přivítá s otevřenou náručí
Stěhování do jiné země může znít jako nový začátek. Nová šance, nový život. A přesně tak jsem to na začátku viděla i já. Byla jsem mladá, otevřená světu, plná očekávání. Těšila jsem se na všechno nové a měla pocit, že stačí přijít a ono to půjde. Realita ale byla jiná. Postupně jsem začala vnímat, že…
-
Začít od nuly a nezlomit se.
Rozhodnout se odejít do jiné země je jedna věc. Začít tam znovu je věc druhá. Na začátku jsem si to vůbec nepřipouštěla. Viděla jsem spíš změnu, novou šanci, něco, co mi otevře dveře. Realita ale byla jiná. Neznáte jazyk ani zvyky. Nemáte tam rodinu, přátele ani zázemí. Najednou stojíte někde, kde vás nikdo nezná, a…
-
Konečně nikdo neví, kdo jsem… A já můžu být sama sebou
Myslela jsem si, že jedu poznat svět.Dnes už vím, že jsem tehdy spíš odcházela z místa, kde se mi těžko dýchalo. Od mámy, od lidí a od toho, kým jsem podle ostatních měla být. Byl to můj tichý sen. Takový, o kterém si říkáte, že je hezký, ale vlastně nereálný. Vidět svět, na chvíli zmizet…
-
Rána v mlze
Prázdniny jsem trávila úplně jinak než většina ostatních dětí. Neměla jsem tolik volného času, protože jsem pomáhala babičce. Přesto jsem se snažila najít si způsob, jak si vydělat nějaké peníze na další školní rok. Ty první jsem ale vydělala úplnou náhodou. Mohlo mi být tak osm let. Babička pracovala v poli, kde se vázal len.…
-
Holka z mraveniště
Vyrůstala jsem na panelákovém sídlišti. Našemu domu jsem říkala mraveniště. Na každém patře spousta rodin, všude bylo živo, každý každého znal. Navenek to působilo obyčejně, možná i harmonicky. Ale za zavřenými dveřmi se často odehrávaly jiné příběhy. Alkohol byl běžnou součástí večerů a smích se občas měnil v pláč – někdy štěstím, někdy naopak. Kdo…
-
Nemusím
Konečně se každý den probouzím a těším se na to, co přinese. Jaký bude? Co budu dělat? A pak si uvědomím, že vlastně nemusím nic. Nemusím. Na něco takového jsem nikdy ani nemohla pomyslet. Já, obyčejná holka, pomalu z vesnice… Je to neuvěřitelný pocit a není vůbec snadné ho pochopit a přijmout. Ještě nedávno to…