Zatímco ostatní děti se těšily na prázdniny, já jsem balila věci k babičce. Všichni se těšili, jak si budou užívat. Já jsem tak nadšená nikdy nebyla.
Hned první den prázdnin jsme odjížděli na vesnici. Ne že bych to tam neměla ráda, ale nikdy jsem nezažila prázdniny ve městě. Na vesnici vypadaly úplně jinak. Spousta zahrádek na pletí a zalévání. Domácí zvířata, o která bylo potřeba se starat.
A taky si nemyslete, že tam byla sprcha s teplou vodou. Přes den se napustily lavory, voda se ohřívala na slunci, aby se člověk večer mohl aspoň trochu umýt. A záchod se splachováním? Ani náhodou. Jen dřevěná budka venku, s vyřezaným srdíčkem na dveřích. Takže jsem raději čekala až do rána. V noci jsem se bála.
Práce na vesnici je nekonečná. Když už si myslíš, že je hotovo, objeví se něco dalšího. O velkém odpočinku se tedy mluvit nedalo.
Na druhou stranu jsem se naučila spoustu věcí. Kdy sázet, jak se starat o rostliny, co dělat s úrodou. Jako děti jsme se někdy nemohly dočkat, až ovoce dozraje, a vrhaly jsme se na něj předčasně. Nedozrálé jahody, angrešt… A ten břichabol z nedočkavosti, na ten nezapomenu.
Většinou byla úroda velká, a tak se zavařovalo. Dělaly se čalamády, zelí, lečo. Moc mě to bavilo. Zvládala jsem to i jako mladší sama, bez pomoci. Stačil osvědčený recept a jelo se. V zimě si pak člověk nemohl odepřít večer čerstvý chleba s dobrou čalamádou.
Ale když jsem toho měla dost a chtěla si odpočinout, vždycky existovala úniková cesta. Tou pro mě byl les. Nebyl daleko od vesnice a nebála jsem se tam sama. Znala jsem každou stezku, každý strom.
Les je živel, který nabízí tolik pro uklidnění, odpočinek i novou energii. Ta vůně mechu, stromů, hub, lesních jahod… Stačí si lehnout na louku u lesa a užívat si sluneční paprsky, poslouchat štěbetání ptáků a šelest listí ve větru.
V tu chvíli jsem byla tady a teď. Vnímala, jak kolem všechno žije. Různé brouky, mravence, stébla trávy, květiny, které se natahují ke slunci.
A najednou jsi součástí toho světa.
Splýváš s trávou, která tě pomalu houpe v náručí. Zavřeš oči… a sníš. Máš na sobě lehké šaty z květin a tančíš na louce. Vznášíš se, kroužíš… létáš…
A právě tam jsem byla nejvíc sama sebou.