A co lidé řeknou…

Lidé říkali, říkají a budou říkat. Ale svůj život žijeme my.

Autor: Maria Naivko

  • Dva domovy

    Dva domovy

    Když se dnes ohlédnu zpátky, dochází mi, jak dlouhou cestu jsem vlastně ušla. Už je to téměř dvacet let. Dvacet let života v jiné zemi, hledání, učení i zvykání si. A dnes si říkám, že žiju vlastně dva životy. Ten první zůstal tam, kde jsem se narodila. Tam mám kořeny. Tam je kus mě, který…

    Číst více

  • Ne každý vás přivítá s otevřenou náručí

    Ne každý vás přivítá s otevřenou náručí

    Stěhování do jiné země může znít jako nový začátek. Nová šance, nový život. A přesně tak jsem to na začátku viděla i já. Byla jsem mladá, otevřená světu, plná očekávání. Těšila jsem se na všechno nové a měla pocit, že stačí přijít a ono to půjde. Realita ale byla jiná. Postupně jsem začala vnímat, že…

    Číst více

  • Začít od nuly a nezlomit se.

    Začít od nuly a nezlomit se.

    Rozhodnout se odejít do jiné země je jedna věc. Začít tam znovu je věc druhá. Na začátku jsem si to vůbec nepřipouštěla. Viděla jsem spíš změnu, novou šanci, něco, co mi otevře dveře. Realita ale byla jiná. Neznáte jazyk ani zvyky. Nemáte tam rodinu, přátele ani zázemí. Najednou stojíte někde, kde vás nikdo nezná, a…

    Číst více

  • Konečně nikdo neví, kdo jsem… A já můžu být sama sebou

    Konečně nikdo neví, kdo jsem… A já můžu být sama sebou

    Myslela jsem si, že jedu poznat svět.Dnes už vím, že jsem tehdy spíš odcházela z místa, kde se mi těžko dýchalo. Od mámy, od lidí a od toho, kým jsem podle ostatních měla být. Byl to můj tichý sen. Takový, o kterém si říkáte, že je hezký, ale vlastně nereálný. Vidět svět, na chvíli zmizet…

    Číst více

  • „A co lidi řeknou…“

    „A co lidi řeknou…“

    S touhle větou jsem vyrůstala. Provázela mě tak dlouho, až jsem si jednoho dne řekla dost. Už mě to nezajímá. Protože když to slyšíte pořád dokola, začnete se neustále kontrolovat. Ohlížíte se, přemýšlíte, co jste udělali, co jste neudělali — jen proto, že lidi něco řeknou. Jenže pravda je taková, že lidé mají vždycky co…

    Číst více

  • Rána v mlze

    Rána v mlze

    Prázdniny jsem trávila úplně jinak než většina ostatních dětí. Neměla jsem tolik volného času, protože jsem pomáhala babičce. Přesto jsem se snažila najít si způsob, jak si vydělat nějaké peníze na další školní rok. Ty první jsem ale vydělala úplnou náhodou. Mohlo mi být tak osm let. Babička pracovala v poli, kde se vázal len.…

    Číst více

  • Cesta k sobě

    Cesta k sobě

    V poslední době se pořád objevuje věta, která mě nutí k zamyšlení: „Najdi sám sebe.“Pokaždé, když na ni narazím, představím si, že chodím tmavou džunglí s baterkou a hledám… samu sebe. Ale vlastně ani nevím, co přesně hledám. Co to vůbec znamená? Kde se to schovává? Jak poznám, že to, co jsem našla, jsem opravdu…

    Číst více

  • Prázdniny u babičky

    Prázdniny u babičky

    Zatímco ostatní děti se těšily na prázdniny, já jsem balila věci k babičce. Všichni se těšili, jak si budou užívat. Já jsem tak nadšená nikdy nebyla. Hned první den prázdnin jsme odjížděli na vesnici. Ne že bych to tam neměla ráda, ale nikdy jsem nezažila prázdniny ve městě. Na vesnici vypadaly úplně jinak. Spousta zahrádek…

    Číst více

  • Co znamená být šťastný

    Co znamená být šťastný

    Často slyšíme: „Buď šťastný. Užívej si to.“ Je tak jednoduché to říct… ale co to vlastně znamená? Kolikrát jsem zažila špatné chvíle ve svém životě. Třeba i ve vztahu s manželem. Byly chvíle, kdy jsem si opravdu myslela, že je konec. Takové to černé období, kdy máš pocit, že už to nikdy nebude dobré. A…

    Číst více

  • Holka z mraveniště

    Holka z mraveniště

    Vyrůstala jsem na panelákovém sídlišti. Našemu domu jsem říkala mraveniště. Na každém patře spousta rodin, všude bylo živo, každý každého znal. Navenek to působilo obyčejně, možná i harmonicky. Ale za zavřenými dveřmi se často odehrávaly jiné příběhy. Alkohol byl běžnou součástí večerů a smích se občas měnil v pláč – někdy štěstím, někdy naopak. Kdo…

    Číst více