Vyrůstala jsem na panelákovém sídlišti. Našemu domu jsem říkala mraveniště. Na každém patře spousta rodin, všude bylo živo, každý každého znal. Navenek to působilo obyčejně, možná i harmonicky. Ale za zavřenými dveřmi se často odehrávaly jiné příběhy.
Alkohol byl běžnou součástí večerů a smích se občas měnil v pláč – někdy štěstím, někdy naopak. Kdo se dokázal z mraveniště vymanit, ten žil. Kdo zůstal, často jen přežíval.
Rodiče se rozvedli, když mi byly čtyři roky. Táta bojoval s rakovinou, máma se svou samotou. Každý si nesl svou bolest. A já s mladším bratrem jsme se snažili pochopit, proč se náš svět rozpadl. Proč už táta nemá rád mámu a proč je máma tak nešťastná. Po večerech často brečela u žehlení. Postupně za ní začaly chodit kamarádky a u skleničky probíraly život.
Dnes, jako dospělá žena, vidím věci jinak. Tehdy jsem jim nerozuměla. Jen jsem cítila prázdno. Touhu po obyčejném objetí. Po větě: „Mám tě ráda.“ Nebo: „Děti, jaký jste měli den?“
Nechápala jsem, proč nás máma neumí obejmout. Hledala jsem chybu v sobě. Možná se musím víc snažit. Možná když budu nosit domů samé jedničky, bude šťastná. Chtěla jsem jí pomoct. Chtěla jsem, aby bylo doma dobře.
Aniž bych si to uvědomovala, začalo ve mně růst přesvědčení, že lásku si musím zasloužit.
Když se mi děti smály kvůli mámě, prala jsem se. Ne proto, že bych byla odvážná, ale proto, že jsem se cítila zahnaná do kouta. Bolest z ponížení byla větší než strach z trestu doma. A tak jsem si kolem sebe začala budovat ochrannou vrstvu.
Schovala jsem citlivou holku a vytvořila si obraz silné, tvrdé, neporazitelné. Byl to obranný mechanismus. Když budeš silná, nikdo ti neublíží. Když budeš tvrdá, přežiješ.
Dnes už vím, že ta síla nevznikla z hrdinství. Vznikla z potřeby přežít. Z potřeby ochránit sama sebe ve světě, který byl pro malou holku příliš těžký.
A přesto jsem si z toho období odnesla něco cenného. Naučila jsem se zvednout. I když to bolelo. I když jsem nevěděla, jak.
Jen jsem tehdy ještě netušila, že právě tam se začalo rodit to tiché vnitřní „musím“, které mě bude provázet mnoho let.